In the beginning, the universe was created. This made a lot of people very angry, and has been widely regarded as a bad idea.

Počet lidí, kterí na tyto stránky zatoulali kvůli pitomému francouzskému filmu - reklamě na šampón: Jeden bazilión

Počet lidí, kterí na tyto stránky zatoulali kvůli výbornému seriálu Doctor Who: Nula celá nula nikdo

Vážně, lidi, nevím, co vám mám říct, abych přitom mnohokrát nepoužil slovo "idiot". Zkuste někdy shlédnout něco, co nemusí propagovat samo sebe ("Výborný film, úžasná komedie" - režisér), co má alespoň průměrná hodnocení ať už v časopisech, nebo od lidí, co má třeba nějakou fanouškovskou základnu. Navíc, když do políčka vyhledávání na Seznamu k názvu filmu napíšete "zdarma ke stažení", tak nic zdarma ke stažení nenajdete. Takhle Soustava Trubek nefunguje, vážně ne.



Včera jsme se vrátili ze strejdovy svatby. Upřímně řečeno, moc jsem si to neužil, skoro nikoho jsem tam neznal, věkovej průměr 60 byl tak nízký jenom díky mě a bratrovi a na hostině se o hudbu staral jeden chlapík s klávesami, na které hrál dechovku a podobné krásy. Úplně špatný to zase ale nebylo, jídla a pití bylo, co hrdlo ráčí, děda vyprávěl vtipy a historky a se strejdou se vždycky fajn povídá, třeba o technice a o počítačích. Kromě toho se tam matka taky opila. Teď ne abyste mě špatně pochopili, máma určitě nemá agresivní opičku, nebo že by upadala do bezvědomí nebo tak něco. Když se napije, byť jenom trochu, tak se jí změní tń hlasu nebo já nevím, ale když pak mluví, tak mě hrozně nasírá. Blbě se to popisuje, nevím, jestli jsem samonej, kdo tohle cítí, aleobčas je to naprosto k nevydržení, ža bych jí nejradši jednu ubalil. Upozorňuji na to, že já jsem byl po celou dobu naprosto střízlivý (abych nebyl, když mi strejda svěřil foťák za 30K). Je to vážně něco jiného, než když je matka nesnesitelná úplně normálně. Jako třeba dneska. Vylíčím ti, milý čtenáři, co se stalo.
Jako každej všední den jsme s bratrem dostali seznam věcí, které je potřeba doma udělat - poklidit, pověsit prádlo, zaplatit účty, oloupat brambory. Asi nejhorší a časově nejnáročnější je na tom to poklízení. Vám se to možná nezdá, ale to neznáte aši rodinu. Každej (a bohužel musím přiznat, že v tomhle směru nejsem výjimka) nechává všechno tam, kde mu to upadne od ruky. Hrnečky a sklenice jsou všude, občas s nechutným pytlíkem čaje přilípnutým na dně, na nočních stolcích se knížky vršej do metrové výšky, rodiče klidne svlíknou hadí kůži a nechají ji uprostřed pokoje a čekají, že to po nich bude někdo (já) uklízet. No, to pro představu, co tak bylo potřeba uklidit (cca 2 hodiny práce). Takže jsem ráno (no, k polednímu) vstal a šel si po svých záležitostech a bratra jsem poprosil, aby alespoň začal. Pak mi volala matka,jestli prej chci bejt u koupě novýho auta, tak za 3 minuty u nemocnice je odjezd, tak jsem jí řekl, že fakt ne, tak se zeptala jak jsme na tom s domácíma pracema. Řekl jsem po pravdě, že jsem to zatím nechal na bratrovi, tak se naštvala. Když jsem se vrátil, opět jsem se přesvědčil, že na některé věci je spolehnutí, protože bratr nehnul ani brkem. Tak jsem se do toho pustil sám, všechno jsem udělal, a když se matka vrátila domů, tak bulo poklizeno, účty zaplacené, brambory jsem loupal a v lednici měla ovoce. Přesto jsem dostal příšernou držkovou, hádám, že by bylo škoda nechat takhle nacvičenej výstup nevyužitej.
No, konec nářkům. Teď trochu pozitivněji. Nové auto budeme mít už za týden. Sice se slabším motorem (1.2 místo 1.4), než jsme původně chtěli, ale zase nebudeme muset čekat dva měsíce. To je fajn, protože když jsme dojeli od strejdy, tak jsme zjistili, že z našeho auta (spravovaného lepící páskou a díly z Merkuru) zase něco upadlo :)
Oh, a btw, od kamaráda v Japonsku (pozor! neplést s kamarádem z Japonska) jsem dostal pohled :)