Představte si, jak blbý je průměrný člověk. Hrozné pomyšlení, že polovina je ještě blbější.

Ahoj, dlouho jsme se neviděli, co? To proto, že není moc co psát. Žádné novinky, prostě se nic zajímavého PŘIŠEL MI AKUSTICKÝ ŠROUBOVÁK!!! Asi tak před týdnem jsme si je s Indym z Británie objednávali a konečně přišly. Až se k tomu dostanu, tak postnu nějaké fotečky, ale vypadá naprosto úžasně. Ultrafialově scítí a bzučí a všechno. Teda, za pět stovek bych čekal, že to bude alespoň trochu kovové, ale jinak je to moc pěkná hračka. Je k tomu ještě pisátko s inkoustem, který je vidět jenom pod UV světlem. Konečně jsem správný sci-fi geek. Ještě tak, aby britové objevili kouzlo tužkových baterek (jede to na knoflíkové) a bylo by to dokonalé.

Jo, a s dědou jsme konečně dodělali tu Powerpointovou prezentaci o letci Miroslavu Styblíkovi, odjel ji předvést do Rožďalovic do muzea a prý měl docela úspěch. Teď je děda po operaci (měl kýlu nebo co) a u nás odpočívá, takže ho ještě asi budu doučovat těch pár věcí, co pořád ještě neumí, třeba formátování textu. Jsem rád, protože dědu mám docela rád a navíc je to s našima už pomalu k nevydržení. Tak třeba mi před pár dny nebo týdny havaroval počítač. Musel jsem znova přeinstalovat Windows, prostě všechno. To není žádný problém, je to jenom otrava, ale tentokrát mi počítač z nějakého důvodu nenašel síťovou kartu na základní desce. To by sán o sobě problém nebyl, mám ještě jednu záložní, ale musel jsem ji najít a zapojit, nainstalovat a všechno znovu nakonfigurovat. K tomu jsem měl v jednom bloku napsané na první stránce hodnoty, ale protože byl tehdy už večer a druhý den jsem šel rzo ráno do práce, tak jsem se to rozhodl odložit. Když jsem se pak vrátil z práce a chtěl to dodělat, tak ten blok nebyl k nalezení. Když jsem se po něm sháněl, tak mi matka řekla, že tam byla jenom nějaká čísla a tak (rozuměj IP adresy) a že to vyhodila. Tak jsem probufetil koš a vskutku, našel jsem to tam. Ale matka neměla ani tolik slušnosti, aby vyhodila celý ten blok, ale jenom tu první, nejdůležitější stránku.

Včera zase chěla dělat polívku, ale už byla unavená, tak jenom dala vařit vodu a zapomněla na ni. Já jsem jí nabídnul, že jí pomůžu, ale když jsem podotknul, že když budeme jenom tak nechávat vařit hrnec vody, tak na auto hned tak nenašetřime, tak už se mnou mluvit nechtěla.

Už se fakt těším na léto, až bude klid, budu si moct odpočinout.

No nic, zatím se mějte, za měsíc nebo za dva zase možná něco napíšu. Zatím si zahrajte tuhle Boží hru.