Ovlivion : První krůčky po Cyrodiilu

Plním další část původního názvu blogu - konkrétně "game". Oblivion je tak skvělá hra, že tady budu lehce popisovat, jak postupuji, kam jsem se dostal, co zajímavého jsem viděl, atd... Vzhledem k nedostatku času (týden má jenom 7 dní, den jenom 24 hodin) asi nebudu mít čas na nějaká osobní fakta, zážitky ze skutečného světa atd., takže jestli vás tohle nebude bavit, můžete si od tohohle blogu dát na chvíli pokoj.

Všechno začíná ve vězení. Jsem člověk, Redguard (v manuálu přeloženo jako Rudý gardista :) ) a hniju v kobce. Škodolibý spoluvězeň z protější cely si ze mne utahuje, že už nikdy neuvidím sluneční světlo jinak než skrz zamřížované okénko. Po chvíli popichování po schodech přichází císař a jeho osobní stráže - Blades. V cele, ve které jsem, je tajný východ z paláce, kterým chtějí císaře odvést a zachránit ho tak před smrtí rukou neznámých vrahů. Mluvte o štěstí. Vydal jsem se za nimi, chvíli se zdálo, že mě tiše tolerují, ale smrt kapitánky Renault jim na náladě nepřidala, takže za sebou jedny dveře zamknuli a zakázali mi, abych je sledoval. Asi se jim nelíbilo, že hned po její smrti jsem ji promptně prohledal a vzal si všechno, co by se mi mohlo hodit :), zejména Akavirskou katanu. No nic, půjdeme jinudy. Jak se zdá, tak vezení je postaveno na systému jeskyní, ve kterým se dobře daří některým druhům temnomilných hub, a pak taky goblinní a krysí havěti. Někdo, kdo měl evidentně mnohem méně štěstí, mi u své kostry zanechal ještě štít, luk a šípy, a když k tomu připočítám základní znaosti ofenzivní magie, měl jsem docela slušnou šanci dostat se odtamtud živý. A vskutku, cestou jsem moc problémů neměl. Od mrtvé goblinní vědmy jsem dostal kouzelnou hůl a hmoždíř, základní to potřebu alchymistickou, tak jsem si hned navařil z hub nějaké ty dryáky. Moc zběhlý v alchymii nejsem, vyšlo mi z toho něco silně škodlivého, ale alespoň jsem tím namazal šípy. Jaké bylo moje překvapení, když jsem dohonil císaře a jeho strážce. Tentokrát mě na císařovo naléhání nechali, abych se k nim připojil. Stejně to nebylo moc platné, císař byl zavražděn. Ještě před svou smrtí mi stačil dát Amulet Králů s tím, že musím najít jeho posledního syna, a velitel Blades mi poděkoval, že jsem přinesl Renaultinu katanu. Cože? Já si ji chci nechat, to není fér. No nic, rozloučil jsem se a našel východ z kanálů a vykoukl na denní světlo.